Turecko - Kapadokie 3 aneb jak jsme vylezli na skálu a učili se turecky

Městečko Ortohisar je jedním z měst v Kappadokii, kterému dominuje několik skal uprostřed, kolem nichž vyrostli už ve starověku lidské osídlení. V nepříznivých dobách se lidé schovávali do skály, kde jsou vytesány úkryty. Na jednom z náměstí nechybí socha Mustafy Kemala alias Atatürka (otec Turků). Ze skály je nádherný výhled po okolí. Krom nás turistů jsme na skále potkali ještě několik místních párů, kteří si zde pravděpodobně domlouvali schůzky a trochu odděleni od ruchu městečka si taky užívali rozhledů po okolí.

Naučili jsme se několik tureckých frází a některé jsme i odposlouchali. Například, když nějaký Turek odcházel z obchodu, tak jsme zaslechli "güle güle". V domnění, že jde o obdobu našeho "nashledanou", tak jsme tuto frázi začali používat. Turečtí obchodníci byli velmi mile překvapeni a velmi se na nás usmívali.



Až v jednom obchodě v Ortohisaru nám obchodník, který trochu uměl anglicky, vysvětlil, že ono "güle güle" znamená spíš "přijďte zas". Používá ho ten, který je místní a odpovídá na loučení někoho jiného. Už jsme pochopili, proč se na nás předtím Turci tak smáli. Ten, který se loučí říká "allahasimarladik" nebo ještě delší složené slovo, které je možná snadno zapamatovatelné pro finy nebo maďary, ale my jsme si vždy vylámali jazyk.

Jak jsem se později dověděl, turečtina patří podle jazykovědců i etnologů do skupiny uralo-altajských jazyků. Tam patří i podskupina ugrofinských jazyků - maďarština, finština, ale i např. korejština a japonština.