10 února 2012

Pokračování expedice, jižní Patagonie

Punta Arenas je nejjižnější správní město a po zemi je nepřístupné ze severnějších oblastí Chile. Buď se tam dá doletět letadlem, nebo dojet autem či autobusem přes Argentinu nebo doplout trajektem, většinou z Puerto Montt.
Po týdnu stráveném na Velikonočním ostrově a návratu do Santiaga de Chile jsme se podle nabídky letenek nízkonákladové letecké společnosti Sky Airlines rozhodli letět ze Santiaga do Punta Arenas. Odpoledne jsme kupovali letenku a večer už jsme letěli. V Santiagu byli odpolední teploty kolem 30 stupnů, v Punta Arenas o půlnoci bylo něco kolem 10. Prosincová obloha v noci moc nepotemnila, takže jsme viděli jen nejjasnější hvězdy a rozhýčkaní z ostrova jsme opět neměli rezervaci ubytování a připojili jsme se ke dvojici australanů, kteří měli rezervaci v penziónku. Naštěstí měli volný pokoj i pro nás a asi ve 2 v noci jsme konečně ulehli do postele pod několik vrstev dek.

From Patagonie a Ohňová země


Druhý den jsme si na místním trhu nakoupili nějaké teplé oblečení a vydali se s místní cestovkou ke kolonii tučňáků v zálivu Seno Ottway. K tučňákům se jezdí jen brzo ráno, nebo pozdě odpoledne, protože se tučňáci vydávají na lov, nebo se z lovu vracejí, aby nakrmili své potomky. Po hodinové jízdě autobusem nás vypustili do ohrazeného prostoru a narozdíl od zoologických zahrad byli v ohrádce lidé, aby příliš nešlapali kolem hnízd početné kolonie tučňáků, kteří tady hnízdili.
From Patagonie a Ohňová země

08 listopadu 2011

Expedice na Velikonoční ostrov

Velikonoční ostrov se dostal do našeho hledáčku možných cílů v roce 2009. Ostrov patří Chile a mluví se tu španělsky a rapanujsky. 11. července 2010 ležel ostrov v pásu totality úplného zatmění Slunce (podrobnosti viz např.: eclipse.gsfc.nasa.gov). Nicméně cestovní kanceláře velmi rychle vykoupili letenky pravidelné linky LAN ze Santiaga de Chile už rok dopředu, a přeprodávali pak "zájezdy" na míru za desetinásobek běžné ceny letenky, s 3 přenocováními na ostrově pod stanem. Nato padlo rozhodnutí, že toto podporovat nebudeme a cestu na tento zajímavý ostrov na jižní polokouli naplánujeme na dobu, kdy je u nás v Evropě zima a na jižní polokouli léto. Zkombinovali jsme tak výlet na Velikonoční ostrov s návštěvou jižních částí Jižní Ameriky. Letenka se dá pořídit přímo z Prahy, buď přes španělskou IBERIA (nedávno fúzovala s British Airways) nebo přes Chilskou LAN nebo nakombinovat různé letenky od dvou společností se zastávkou v Santiagu de Chile. Nakonec jsme zvolili druhou variantu a v Santiagu de Chile jsme strávili několik dnů a na ostrov letěli už přímo mírně aklimatizovaní po 3 dnech. Zasněžená a zamrzlá Evropa byla opravdu vzdálená podnebí začínajícího léta a slunečního svitu více než 12 hodin denně.

From Velikonocni ostrov prezentace


Let na Velikonoční ostrov je vnistrostátní, takže není potřeba procházet celní a pasovou kontrolou. Nicméně není dovoleno vézt sebou žádné jídlo ani dřevo. Jídlo se dá ale na ostrově koupit za rozumnou cenu a embargo na dřevo jsme trochu nepochopili. Ubytování není nutné rezervovat předem, pokud na ostrov neletíte na přelomu ledna a února, kdy na ostrově probíhá festival tanců Tapati a ubytování prodraží a zaplní se. Poněvadž byl prosinec, letěli jsme bez rezervace a s jistou cenovou představou 80-120 USD na den za pokoj s příslušenstvím se snídaní za noc. Po přistání nás příjemně překvapila odbavovací hala, kde čekali místní Rapanujci a nabízeli ubytování za nižší ceny, než jsme čekali, takže jsme nakonec bydleli u paní Anny Rapu za asi 27 tisíc pesos, což bylo asi 65 USD, nebo také v tehdejším kurzu něco kolem 1000 Kč. Na týdenní ubytování nám ještě dala slevu a hodně nás chválila, že většina turistů na ostrově zůstane 3-4 dny a my jsme tam plánovali zůstat 7 dní. Nakonec těch 7 dní uplynulo hodně rychle a pro toulky po koutech tohoto zvláštního ostrova 7 dní stačí, možná nějaký ten den navíc by se hodil na návštěvu odlehlejších částí, kde jsme nebyli.

From Velikonocni ostrov prezentace

31 března 2010

Palladiovy vily benátska



Inspirovali a stále inspirují. Vily se začali stavět v dobách, kdy si z různých důvodů nesměla šlechta v Benátsku stavět opevněné sídla. Kulturně jsou řazeny do renesance, ale vznikali v době 16.století, kdy u nás ještě vrcholila pozdní gotika.



05 července 2009

Víkend v Řezně


Od minulého roku je naše matička stověžatá spojena dálnicí se zbytkem Evropy přes Plzeň a Bavorsko Na dálniční křižovatce v Bavorsku se dá pokračovat rovně do Norimberku nebo odbočit do Řezna (Regensburg), které je menší ale se zajímavou historií. Ochutnali jsme Řezenské pivo, vyjeli si parníkem k památníku Walhala. Prošmejdili uličky a památky. Bydleli jsme v centru v hotelu Zum Fröhliche Türken (U Veselých Turků) s vlastními krytými garážemi.

01 února 2009

Chaloupka v horách



Pár fotek chaloupky v horách.

Naučná stezka Češov-Veselí




V červenci jsme uspořádali mezinárodní dobrovolnickou akci tzv. workcamp pořádáný sdružením INEX, v rámci kterého jsme vyznačili naučnou stezku Češov-Vysoké Veselí, vybavili cedulemi, lavičkami a upravili jsme na mnoha místech terén ...
picasaweb.google.com/tomaskulhanekc/WorkcampVysokVesel#

Projekt naučné stezky byl finančně pokryt ze zdrojů občanského sdružení, příspěvků obcí ležících na stezce a dotace z fondů Evropské unie pro rozvoj venkova.
Více informací. stezka-cesov-veseli.unas.cz

21 července 2008

Prodloužený víkend v Paříži


Na konci zimy jsme měli příležitost se zastavit na pár dnů v Paříži. Krom tradičních atraktivních míst pro návštěvníky, jakými jsou Eifelovka nebo třída Avenue des Champs-Elysées, nás příjemně překvapila několik měsíců trvající novinka v celé Francii - zákaz kouření v restauracích a kavárnách. Dvakrát denně jsme tak vychutnávali báječnou francouzskou kuchyni bez obav, aby si vedle nás uprostřed našeho hodování přisedl kuřák a bezohledně si zapálil.

13 listopadu 2007

Prázdniny na ostrově


Ostrov Kréta je nádherné místo v září už netolik navštěvované. Vypravili jsme se na jižní pobřeží do městečka Plakias, které nabízí ubytování v množství menších hotýlků, bežných obchůdků a restaurací na hlavní ulici na nábřeží a dobré místo pro výlety pěšky na kole, či půjčeným autem. V sezóně a v září tu jezdí veřejný autobus směrem k pláži a klášteru Preveli a do správního střediska města Rhethymno na sever Kréty.

Hned v Plakiasu je velká písečná pláž s lehátky a slunečníky za poplatek. Nedaleko je však množství malých plážiček v různých skalních zátokách s pískem či oblázky. Jednu z nich jsme si oblíbili hlavně kvůli šnorchlování a hejnům rybiček, která se držela u skal.

03 května 2007

Prázdniny v Římě.

Na začátku května jsme si zaletěli na krátké prázdniny v Římě. Využili jsme večerním letecké spojení ČSA Praha-Řím a již něco po 20 večer jsme přistáli na letišti Fiumicine. Přímý vlak Fiumicine - Roma Termini jezdí každou půlhodinu a dopravil nás do centra. Odtud jsme nedaleko bydleli v hotýlku s vlastním pokojem, se společnou sprchou a WC na chodbě www.bb-carpediem.romaviva.com.

17 března 2007

Jizerské hory - pokračovaní aneb co dokáže samospoušť



Pomníček K. Jägra mezi Čihadly a Kristiánovem jsme si vybrali za cíl jednoho našeho výletu. Fotografování samospouští však může být zrádné, když mezi stisknutím spouště a přesunem na místo mám jen 10 s. Jak to dopadlo poprvé je vidět na první fotografii, kde jsem se propadl po pás do sněhové závěje ;-).


Navštívili jsme další zajímavé místo, vrchol kopce Zelený kámen tvoří skála porostlá mechy, lišejníky a na některých místech se uchytili i stromy. Fotografováno opět samospouští a nepokoušel jsem se raději na lyžích obracet celý.

13 března 2007

Jizerské hory

pohled na hřeben jizerek ze svahu Smrku, na obzoru Krkonoše
Chata pod Bukovcem
Rozcestí na Orle, Polsko

Lyžařská sezóna skončila? Na Jizerce pod Bukovcem (1000m.n.m) jsme od 10. března 2007 a na jizerské magistrále ale i na polské straně jizerek je na běžeckých stopách stále dost sněhu (asi 30-50cm). Výše jsou pohledy na Jizerky a na hřeben Krkonoš pořízen ze svahu nejvyššího kopce Smrk, na Chatu pod Bukovcem, na rozcestí směrem na Orle v polské části Jizerek.

20 prosince 2006

Stezka Češov - Veselí

Češovské valy Nově založené občanské sdružení Stezka Češov Veselí, http://stezka-cesov-veseli.unas.cz si klade za cíl vybudovat naučnou stezku mezi obcemi Češov a Vysoké Veselí, kde se nachází velmi zajímavé archeologické a přírodní zajímavosti.
Češovské valy jsou doposud hádankou pro celou řadu archeologů, kteří se neshodnou, která kultura tyto valy vybudovala a někteří se nyní kloní k verzi, že valy byly střídavě využívány různými lidskými kulturami od mladší doby kamenné. Našly se tam keltské ale i slovanské artefakty a jsou dochované záznamy, že je využívali i Švédové v době 30 leté války.
Stezka povede dál přes přírodní lokalitu Veselský háj, která je zařazena do seznamu lokalit Natura 2000 kvůli výskytu vzácných druhů živočichů a bylin.

Bytové družstvo Molbyt

Stránky s informacemi o bytovém družstvu, kde bydlíme http://molbyt.webzdarma.cz/. Založil jsem je před svým zvolením do představenstva družstva. Po mém téměř 2 měsíčním působení jsem sice na nich nic významného nemohl zveřejnit, což byl také jeden z důvodů, proč jsem představenstvo nakonec opustil. Nicméně po mé rezignaci jsou zde konečně zveřejněny zápisy ze schůzí představenstva, které velmi detailně informují o práci tohoto týmu lidí pro družstvo a také o práci správní firmy, která administrativně zajišťuje chod domu včetně všech služeb.
Dům je momentálně ve velmi dobrém stavu, neboť předchozí představenstvo zorganizovalo a zajistilo komplexní rekonstrukci a zateplení, včetně rekonstrukce přízemních bytů, které byly po povodni v roce 2002 úplně zničené. Reference viz např. http://www.kasten.cz/pdf/dop/MOLBYT.pdf

07 srpna 2006

Charlotte - pokračování


Město Charlotte má své jméno na počest manželky krále Jiřího III a založeno bylo roku 1768. Co se tady dochovalo nejstaršího, je pár dřevěných domků zhruba sto let starých v komunitě afroameričanů, o které se teď stará afroamerické kulturní centrum. Dá se říct, že je to muzeum na úrovni malých muzeí, s galerií výtvarného umění současných afroameričanů - tj. převážně černé pleti. A jeden domek je zařízen, jak v něm žila kdysi typická černá rodina asi před sto lety.



Obyvatelstvo černé pleti má tady poměrně značné zastoupení. Jel jsem autobusem do nákupního střediska, něco si pořídit, protože v centru města mají obchody pouze ty nejdražší a nejluxusnější zboží. Krom mne a pár holek, které ještě nedosáhli věku, kdy by mohli mít řidičák, tak jelo v autobuse dalších 10 černochů a černošek.

Jinak autobusy jsou samozřejmě klimatizované a uřícený člověk v nich může lehce "zmrznout". Totéž platí o obchodech, úřadech, kancelářích. Opět jsem před některými radši pomalu chladnul několik minut, aby mi pot nepřimrznul ke košili.

06 srpna 2006

Charlotte - Severní Karolina


Charlotte je největší město v Severní Karolině. Žije zde zhruba 650 tisíc obyvatel. Řadí se mezi velká finanční centra. Sídlí zde také ředitelství Bank of Amerika, jedním zákazníkem naší firmy, kvůli kterému mne zde vlastně moje firma vyslala. Nejvetší mrakodrap v Charlotte patří právě této bance.

Bydlím v hotelu blízko centra, kam se dá dojít pěšky. Navíc je zde poměrně rozvinutá veřejná doprava, hlavně autobusy. Kolem centra je spousta parkovišť, kde lidé jedoucí do centra většinou zaparkují a dál se dopraví veřejnou dopravou, která je v samotném centru zdarma. Mimo centrum jízdenka za $1.20.


Počasí se dá snést. Venku je tak 35 stupňů, ale většina obchodů je silně klimatizovaná takže člověk si musí chvilku zvykat na zimu, aby se nenachladil.

02 srpna 2006

Boston - Provincetown



Od 31. července do 4. srpna se celý tým služeb a podpory školil na nové produkty naší firmy. Do Bostonu nás z Čech přijelo asi 7 lidí už v sobotu. Jediný volný den, v neděli, jsme jeli rychlým člunem z bostonského přístavu do ProvinceTownu na CapeCod.



S půjčenými koly za pár dolarů jsme se dostali na různé pláže tohoto poloostrova. Atlantický oceán nebyl překvapivě tak studený, měl neuvěřitelných 20 stupnů, tak se dalo do něj vlézt i během několika minut. Odpolední projížďku cyklistickými cestičkami jsme zakončili v místní restauraci a k večeru zpátky do Bostonu.

12 července 2006

Akce becka


Před drahnými léty sázka padla,
že bečka bude a platit bude ten,
kdož studia nedokončil, nebo ten,
kdož sázku vyvolal.

Dál soukají sudičky vlákno osudů našich,
leč studium nás obou se již naplnilo.
Titulem magistr se honosíme
a jest třeba dostát závazků svých.

Mgr. Tomáš Kulhánek vs. Mgr. Jiří Kocich

Pátek 14.7.2006 od 18 hodin. Restaurace Rožmitálka, Koněvova 85, Praha 3.
Spojení:
zastávka Černínova - autobusem 133, 207 z Florence
zastávka Biskupcova - pozor výluka tramvají z Palmovky jezdí autobus X16 a X19

03 června 2006

Turecko - noc uprostřed dne


Jedním z hlavních důvodů proč jsme se do Turecka vypravili, bylo zatmění slunce. Probrali jsme plánky, které zveřejnila na svých stránkách NASA a odhady počasí a doporučení na konci března, které na svých stránkách zveřejnil Český hydrometeorologický ústav. V Antalyi mělo úplné zatmění trvat jen 3 minuty. O 75 km na východ v Manavgatu zatmění mělo trvat o 30 sekund déle, ale nakonec jsme zůstali v Antalyi a v poklidu pozorovali tento úkaz na pobřežní promenádě





Částečná fáze trvá několik hodin před úplnou a na pobřežní promenádě se shromáždilo mnoho lidí. Děti ze škol měli celý den volno a tak jich tu taky bylo plno. Někteří z nich, co uměli trochu anglicky, si s náma povídali. Promítal jsem obraz slunce přes dalekohled na bílý papír, takže jsme se nemuseli dívat na slunce přímo přes ochranné brýle.
Během těch dvou hodin se postupně stmívalo. Oči se připůsobili, takže stmívání člověku nepřijde tak razantní, jako je to vidět na snímcích. Obloha stmavla až úplně do tmavomodra, protože bylo jasno, tak jsme viděli na obzoru žhnoucí červánky. Oči se přizpůsobili tmě tak, že se objevila i Venuše.

24 května 2006

Turecko - Antalya


Do přímořského letoviska Antalye jsme dojeli nočním autobusem z Göreme. Otogar (autobusové nádraží) je několik kilometrů od historického centra a mikrobusem jsme se nechali dovézt až do centra. Zorientovali jsme se na pěší zóně, která vede do přístaviště a ubytovali jsme se v historické části Kaleici nedaleko Yivli minaretu na obrázku. Za čistý, skromně vybavený dvoulůžkový pokoj s příslušenstvím (sprcha a WC) jsme dali 30 YTL (něco málo pod 600 Kč) za pokoj a noc - stejně jako v Göreme, ale tentokrát bez snídaně. Mohli bychom usmlouvat lepší cenu, ale po celonoční jízdě autobusu jsme na delší smlouvání už neměli náladu.



Antalya se rozkládá na pobřeží Středozemního moře. V její blízkosti se tyčí vysoké pohoří Taurus, kde byl vidět ještě na konci března sníh. Žije zde asi 600 tisíc lidí, ale v létě se prý počet obyvatel rozroste až na 2 milióny. Toto místo je osídleno již několik tisíc let, jako město bylo založeno Řeky asi roku 150 před našim letopočtem. V centru se dochovali některé antické památky - Hadriánova brána, ale i středověké stavby z dob seldžuckých Turků. Dnes se Antalya označuje jako hlavní město turistického Turecka a několik set kilometrů na východ i západ se táhne krásné pobřeží známé jako Turecká riviéra.


Konec března nebyl ideální na koupání v moři. Jediní lidé, kteří do moře vlezli, byli Litevci. Ti doma mají studené Baltické moře a dle jejich slov, teplejší moře si zde nemohli přát. Ale stejně jako my přijeli hlavně kvůli zatmění slunce.

21 dubna 2006

Turecko - Kapadokie 3 aneb jak jsme vylezli na skálu a učili se turecky


Městečko Ortohisar je jedním z měst v Kappadokii, kterému dominuje několik skal uprostřed, kolem nichž vyrostli už ve starověku lidské osídlení. V nepříznivých dobách se lidé schovávali do skály, kde jsou vytesány úkryty. Na jednom z náměstí nechybí socha Mustafy Kemala alias Atatürka (otec Turků). Ze skály je nádherný výhled po okolí. Krom nás turistů jsme na skále potkali ještě několik místních párů, kteří si zde pravděpodobně domlouvali schůzky a trochu odděleni od ruchu městečka si taky užívali rozhledů po okolí.

Naučili jsme se několik tureckých frází a některé jsme i odposlouchali. Například, když nějaký Turek odcházel z obchodu, tak jsme zaslechli "güle güle". V domnění, že jde o obdobu našeho "nashledanou", tak jsme tuto frázi začali používat. Turečtí obchodníci byli velmi mile překvapeni a velmi se na nás usmívali.



Až v jednom obchodě v Ortohisaru nám obchodník, který trochu uměl anglicky, vysvětlil, že ono "güle güle" znamená spíš "přijďte zas". Používá ho ten, který je místní a odpovídá na loučení někoho jiného. Už jsme pochopili, proč se na nás předtím Turci tak smáli. Ten, který se loučí říká "allahasimarladik" nebo ještě delší složené slovo, které je možná snadno zapamatovatelné pro finy nebo maďary, ale my jsme si vždy vylámali jazyk.

Jak jsem se později dověděl, turečtina patří podle jazykovědců i etnologů do skupiny uralo-altajských jazyků. Tam patří i podskupina ugrofinských jazyků - maďarština, finština, ale i např. korejština a japonština.